Zámek Hellbrunn a jeho fontány
V roce 1612, několik měsíců po svém nástupu k moci, dal salcburský knížecí arcibiskup Markus Sittikus z Hohenemsu pokyn ke stavbě honosné rezidence na úpatí hellbrunnského kopce. Jako obdivovatel a milovník italské kultury a renesanční architektury pověřil Markus Sittikus slavného italského stavitele Santina Solariho stavbou městské vily ("villa suburbana"), nebo chcete-li letního sídla, které v ničem nebude pokulhávat za svými středomořskými vzory, ba dokonce je ve svém lesku a velkorysé koncepci ještě předčí. A tak byl za relativně krátkou dobu vytvořen na jižním okraji Salcburku skutečný architektonický klenot - letohrádek Hellbrunn s rozlehlým parkem a mnoha fontánami, jejichž tajemství vám zakrátko prozradíme. Až do dnešních dnů patří tento skvost italské architektury k nejkrásnějším renesančním stavbám na severní straně Alp.
Voda byla od samého počátku velmi důležitý element, který propůjčoval hellbrunnskému zámku punc jedinečnosti. Dalo by se říci, že byla voda jedním z nejpodstatnějších stavebních prvků. Množství pramenů, které tryskají z nitra hellbrunnského kopce na povrch země, oživují nevšedním způsobem okolí zámku. Voda napájí barokní fontány skryté v zeleném stínu okrasných křovin a stromů i pyšně trůnící na dobře viditelných místech parku a ty pak rozdávají radost a smích všem návštěvníkům. Již téměř 400 let jsou "Vodní hrátky" světově proslulou kratochvílí a atrakcí, která je de facto hlavní dominantou Hellbrunnu.
Bavili se jimi před několika staletími mocní tohoto světa a baví se jimi i dnešní návštěvníci Salcburku. Vodní hrátky si zachovaly nezměněnou podobu. Tvoří je desítky záludných fontán či v zemi skrytých vodních trysek, které postříkají kolemjdoucí, ve chvíli, kdy to nejméně očekávají. Fontány, tajemné jeskyňky, vodou poháněné oživlé figurky a jezírka ovládají dění v Hellbrunnu. Vzájemné prolínání světla a stínu, výkřiků překvapení a výbuchů smíchu, studené vodní tříště a teplých slunečních paprsků uvádělo někdejší zámecké hosty do výborné nálady. Jen velmi zřídka sloužil Hellbrunn jako arcibiskupská rezidence a místo, kde se řešily závažné politické problémy země. Se svými přepychovými sály, svým okouzlujícím zahradním areálem a jedinečnými Vodními hrátkami byl zámek od samého počátku místem slavností a zábavy, hostin a vrcholných kulturních podniků.
Rozlehlý park byl kolem roku 1730 podle plánů dvorního zahradního inspektora Franze Antona Danreitera zrenovován a přizpůsoben vkusu doby. Sochy bohů a antických hrdinů pocházejí z počátku 17. století.
Z přírodního kamenolomu na hellbrunnském kopci, který se klene nad parkem, dal Markus Sittikus vytvořit kamenné divadlo pod širým nebem, které je nejstarším divadlem "open air" v celé Evropě.
Další architektonický klenot v areálu Hellbrunnského zámku je Měsíční zámeček, který byl postaven v roce 1615 pro arcibiskupa Markuse Sittikuse. Za své zvláštní jméno vděčí okolnosti, že byl vybudován během mimořádně krátké doby (stavební práce trvaly jen několik měsíců). Dnes jsou zde umístěny národopisné sbírky Salcburského muzea. Malý zámeček stojí uprostřed svahu hellbrunnského kopce a zabývá se životem lidí v Salcbursku v průběhu několika staletí. Jsou zde vystaveny lidová umělecká díla, staré selské jizby dokládající životní styl Salcburčanů, ukázky lidového léčitelství a celá řada nejkrásnějších krojů ze všech krajů naší spolkové země.
Kdysi se do Hellbrunnu jezdilo na hony, hostiny a okázalé plesy, dnes se sem jezdí na zasedání, semináře, koncerty a společenské akce. Vlastně se v tomto smyslu letohrádek Hellbrunn za posledních 400 let ani moc nezměnil. Bude to asi souviset s tím, že byl právě pro tyto účely vybudován!
(použití textu a více informací na www.salzburg.info)
